Deset „mouder“ z minulého dílu pořád ještě nestačí – vraťme se tedy zpět do akce a přidejme dalších deset pouček, které by se měly uhnízdit v hlavě každého začínajícího fotografa.
1. FOCENÍ PORTRÉTŮ: AŽ PADESÁTÝ BUDE DOBRÝ
Udělat dobrý snímek lidí je mnohem těžší, než se zdá. Opravdový portrét totiž není jen vyfocený člověk u hezkého pozadí. Tak jako u všech fotek by z portrétu mělo dýchnout něco navíc – zejména to, jaký ten člověk je či chce být. A jak má celkově obrázek působit. Proto musíte udělat mnoho pokusů. Příklad: pokud třeba fotíte svatbu své známé, na mnoha snímcích se bude různě kabonit, a jen na několika nejvzácnějších bude opravdu vypadat tak, jak má: vesele, šťastně, zamyšleně. I zde tedy platí: mačkat, mačkat, mačkat, pak mazat, mazat, mazat. Ale nakonec se tam ten portrét, který přežije generace, jistě objeví!
2. TROCHA PORTRÉTNÍHO ČAROVÁNÍ SE ZOOMEM
Teorii se v tomto minikurzu snažíme vyhýbat, přesto se někdy hodí. Tak tedy, pokud se focením budete zabývat profesionálně, měli byste mít doma i objektiv s přívlastkem „portrétní“. Většinou by měl ohniskovou vzdálenost kolem 80 mm. Zkuste si tedy s touto ohniskovou vzdáleností vyfotit někoho i teď. Jinými slovy: až budete fotit člena rodiny před Mt. Everestem či Řípem, zapomeňte pro jednou na širokoúhlý záběr, ale hezky si poodejděte, a trochu (ne však moc) si přitáhněte jeho tvář či horní část těla teleobjektivem. Vidíte ten rozdíl? Postava se najednou stane opravdovou dominantou snímku. A máte portrét!
3. FOCENÍ VE MĚSTĚ: FOTOGRAFOVA MATURITA
Ale zpátky do ulic… Stojíte uhranutí na rušné newyorské ulici? Či se necháváte unášet davem pod Eiffelovkou? Tedy pozor, čeká vás nelehký úkol. Zachytit ten městský chaos nějak hezky na fotku je skutečně nečekaně těžký oříšek. Na snímku totiž bude opravdu chaos, a doma vás, na rozdíl od té ulice, nebude bavit na něj koukat. Budete se ptát sami sebe: Proč se mi tolik povedly ty obrázky trhovců v Turecku, ale Wall Street ne? Prostě proto, že lidské oko nemá chaos rádo. Rada existuje pouze jedna: ve městě musíte o obrázcích mnohem více přemýšlet, hledat něco originálního, neotřelého. A počítat s tím, že to je pro vás velký test!
4. ŠPETKA TEORIE: POZNEJTE HLOUBKU OSTROSTI
Různá ta čísla a písmena na vaší kameře jsme zatím dost ignorovali a dobře jim tak. Nicméně přicházím s další kapkou teorie. Pojem „hloubka ostrosti“ se vám totiž bude jistě hodit. Fotíte například indického mnicha před klášterem kdesi v pozadí. A toužíte, aby byl ostrý jak mnich, tak onen klášter. Musíte je tedy oba „vecpat“ do „hloubky ostrosti“ a vzpomenout si na pravidlo: čím větší clona, tím větší hloubka ostrosti (tím více věcí v záběru bude ostrých). Manuálně si tedy na kameře vše nastavte tak, abyste si mohli co nejvíc zaclonit, (tedy k číslům např. 8, 11, 22). Čas bude sice o to delší, ale v tomto případě to nevadí, neboť mnich ani klášter se většinou nehýbají, a snad se vám tedy nerozmažou. A ještě jednu zásadní výhodu bude větší zaclonění mít: objektivy prostě při vyšších clonách lépe kreslí.
5. ABY KRAJINKA NEBYLA NUDNÁ
Všimli jste si po dovolené, kolik snímků pořízených s velkým nadšením vás doma u počítače strašně nudí? Nejspíš zjistíte, že je mezi nimi mnoho pohledů do krajiny. Proč? Odpověď je banální, přesto si ji zkuste zapamatovat: krajinku fotíte, neboť jste nadšeni krásným dnem, vůní sena či chutí piva na terase horského hotelu. Aby vás krajinky doma nenudily, je třeba si vždy položit otázku: je na tomto pohledu něco opravdu unikátního? Dokáže ten záběr opravdu zachytit kus atmosféry toho báječného dne? Pokud zní odpověď ne, snažte se krajinku něčím oživit, třeba alespoň nějakou lidskou postavou.
6. FOCENÍ ZA PLNÉHO SLUNCE: TĚŽŠÍ, NEŽ SE ZDÁ
Slunce je fotografův přítel. Ale jen někdy, ba co víc, v mnoha situacích budete nadbytek světla proklínat. Pokud jste už někdy fotografovali v pravé poledne, nejspíš jste na to přišli sami: kontrast je moc velký, stíny se slévají do temné masy a celkově obrázek málokdy stojí za to. Co s tím? Moc se s tím dělat nedá, v plném slunci se fotografuje špatně. Prostě si počkejte na příznivější dobu vpodvečer, kdy bude slunce měkčí. A zapamatujte si další drobnou poučku: Slunce je fotografův přítel, ale lidé se často fotografují mnohem lépe, když je pod mrakem.
7. ZMĚŘTE SI POŘÁDNĚ SVOJI RUKU
Další situace, po níž snadno přijde fotografické zklamání, nastává na sněhu či v mlžném oparu. Expozimetr vaší kamery se totiž snadno nechá ošálit nadbytkem světla a obrázky jsou tmavé. Přichází tedy další z fotografických triků: přejděte do manuálního režimu a změřte expozici na nějakou plochu, která expozimetr uklidní: třeba na vlastní ruku nataženou před sebe. Dělají to tak generace fotografů, tedy se k nim směla přidejte. Docílíte tak přinejmenším toho, že postavy na snímku (o které vám většinou hlavně jde) budou naexponovány dobře.
8. CO DĚLAT ZA ŠERA? PŘIBLESKNĚTE SI!
Hodin přibývá, krásné měkké odpolední světlo jsme si už užili, ale co nyní, za soumraku? Dá se ještě fotit? Dá, i když vždy platí rovnice: méně světla = horší výsledky. Zvláště u levnějších digitálních fotoaparátů je právě toto situace, kdy se jejich levnost začne projevovat – bez dobrých světelných podmínek prostě moc fotit neumějí. Nezbývá nám tedy občas nějaký záběr lehce přisvítit bleskem. To však pomůže pouze v případě, že fotografujete lidi, a to nablízko. Krajinku bleskem nepřisvítíte…
9. A CO V NOCI? ANI BLESK NEPOMŮŽE
K čemu nám tedy ten malý blesk na digitálu vlastně je? Pokud chceme dobré výsledky, téměř k ničemu. Pokud v noci někoho vyfotíte na volném prostranství, vypadá jako mimozemšťan tonoucí v tmách, které blesk nepřesvítí. V místnosti to bývá lepší, ale ani to většinou nejsou obrázky, s nimiž byste se někde mohli chlubit. Nezbývá tedy než využít vymožeností nových technologií a v těžkých podmínkách nastavit drastickou citlivost (800 či 1600, u kvalitnějších fotoaparátů klidně i výrazně více). Zkuste si to – onen mimozemšťan najednou vystoupí z temnot. Pro staromódní milovníky focení na filmy je právě toto „focení ve tmě“ zázrakem, s nímž si u digitálů s gustem hrají.
10. KDYŽ NEJDE FOTIT, NEFOŤTE
Pokud jste někdy měli možnost vidět v akci profesionálního fotografa, možná vás překvapil jeho ledový klid. Většinu času jen tak zevluje. Stále vše analyzuje a už dobře ví, kdy má cenu fotit, a kdy ne. A většinou to cenu nemá – buď je špatné světlo, nebo je záběr přecpaný lidmi, nebo je kompozice banální, případně nastane jeden z dalších tisíců případů, kdy zmáčknout spoušť nemá smysl. Jako lev na lovu trpělivě čeká na onu vteřinu, kdy dostane šanci a podmínky mu zahrají do karet. Zkuste být jako on – naučte se poznat tu vzácnou chvíli, v níž přichází vaše hvězdná šance.
Samozřejmě, chce to cvik a bezpočet pokusů. Ale nakonec to přijde.
UKÁZKOVÝ PŘÍKLAD: TO MUSÍ BÝT DRSNÁ A ROMANTICKÁ ZEMĚ!
Tento dvojportrét z Afghánistánu je nesporně působivý – dýchne na vás romantika jakési daleké, drsné a nepochopitelné země. A o to právě jde (viz bod 1). Nestačí totiž, aby byl snímek „tak nějak univerzálně hezký“. Musí z něj být cítit něco navíc, atmosféra místa a především „charakter“ postav. To se ovšem málokdy podaří napoprvé, a proto nastupuje pravidlo: mačkat, mačkat, mačkat, dokud se Afghánci nebudou tvářit tak, jak mají! Stačilo by, aby se muž usmál, a vyznění snímku by dopadlo zcela jinak. Tady ovšem vypadá drsně, a tak se dostal až na obal mé knížky Válečníci, teroristé a jiní šílenci.
UKÁZKOVÝ PŘÍKLAD: DOKONALE DOKONALÁ PUSTINA
Jak to udělat, pokud chceme do snímku „vměstnat“ dojem z asijských velehor, v nichž lidé žijí jako v době kamenné? Třeba tímto obrázkem: červená barva postavy svítí do dálky a kontrastuje s barvou hor a vesnic. A podvědomý dojem (naprosto klíčový) v divákovi vyvolá představu tajemné krajiny, v níž žijí lidé z jiné planety.
Další díly naleznete zde:
FOTOKURZ 1. díl: Vyhněte se mýtům
FOTOKURZ 2. díl: 10 kroků k lepší kompozici
FOTOKURZ 3. díl: 10 pravidel, bez nichž nelze žít
FOTOKURZ 4. díl: Naučte se čarovat s objektivy!